devatero I
[devatero]
(2. p. -ra, 3., 6. p. -ru, 4. p. -ro, 7. p. -rem)
číslovka úhrnná
devatero I
[devatero]
(neskl.)
číslovka úhrnná
skupina devíti jednotlivin, jednotlivců nebo jejich souborů:
diskuse o devatero námětech
mísa s devaterem druhů ovoce
Naši předkové předkládali na štědrovečerní stůl devatero jídel.
Pohádkoví hrdinové překonávají devatero hor a devatero řek.
ve spojení se jmény hromadnými i ve funkci číslovky základní Dříve mladá děvčata v předvečer svatojánské noci splétala věneček z devatera kvítí.
◊ devatero řemesel, desátá bída
zkušenosti z mnoha oborů nebývají vždy zárukou úspěchu v zaměstnání, životě
◊ za devatero horami a devatero řekami
daleko odtud, na vzdáleném místě, kam není snadné dojít, podívat se tam • na neurčitém, pohádkovém, fantazijním místě
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[devatero]
(2. p. -ra, 3., 6. p. -ru, 4. p. -ro, 7. p. -rem)
číslovka úhrnná
devatero I
[devatero]
(neskl.)
číslovka úhrnná
skupina devíti jednotlivin, jednotlivců nebo jejich souborů:
diskuse o devatero námětech
mísa s devaterem druhů ovoce
Naši předkové předkládali na štědrovečerní stůl devatero jídel.
Pohádkoví hrdinové překonávají devatero hor a devatero řek.
ve spojení se jmény hromadnými i ve funkci číslovky základní Dříve mladá děvčata v předvečer svatojánské noci splétala věneček z devatera kvítí.
◊ devatero řemesel, desátá bída
zkušenosti z mnoha oborů nebývají vždy zárukou úspěchu v zaměstnání, životě
◊ za devatero horami a devatero řekami
daleko odtud, na vzdáleném místě, kam není snadné dojít, podívat se tam • na neurčitém, pohádkovém, fantazijním místě
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)